|
Pohádka o významu přátelství a smyslu odpouštění.
Příběh začíná ve chvíli, kdy se dvě dívky, Bára a Klára potkají na opuštěné autobusové zastávce. Klára se ztratila svému oddílu a Bára utekla z dětského domova. Obě mají zcela odlišné povahy. Klára je nesmělá, ale dobrosrdečná, Bára je drzejší a závistivá. Když se uprostřed jarního počasí najednou z ničeho nic spustí sněhová vichřice, jedna z nich vysloví přání: kéž by tady byl alespoň nějaký hotel. Najednou se stěny plechové boudy rozsvítí a před nimi stojí opravdový malý hotel. Vyjdou z něj dvě bizardní babky v kloboucích. Představí se jako Klotylda a Matylda. Zdvořile pozvou dívky dál, aby nemusely mrznout venku. Babky jsou sestry čarodějnice, které se nenávidí a neustále si dělají naschvály. Báru a Kláru vlákají do svého hotýlku jako do pasti, protože je potřebují. V hotelu se totiž nachází pokoj č. 13, kde se každému splní vše, co si přeje. Dveře se však otevřou jen pomocí plamínku. Jenže sirky u sebe schovává Klotylda a Matylda zase ukrývá krabičku. Protože ani jedna nechce pomoci té druhé, nikdy se do vytouženého pokoje nemohou dostat. Pokusí se tedy dívky rozeštvat a získat jednu z nich na svoji stranu. Dívky však naštěstí pochopí, že z pasti se dostanou jen v případě, když budou držet spolu. Na příkladu rozhádaných čarodějnic si uvědomí, jak směšná a zároveň nebezpečná může být nenávist. Ve chvíli, kdy konečně vstoupí do pokoje č. 13 objeví, že tou nejvzácnější věcí, kterou si mohou přát, je jejich přátelství.
Tajemná třináctka není pohádkou v klasickém slova smyslu. Příběh dvou kamarádek a dvou rozhádaných čarodějnic je spíše humorně laděným podobenstvím o tom, jak málo stačí k tomu, aby se lidé nenáviděli. Jak dětinská je msta a jak důležité je v mezilidských vztazích odpouštění.
|